Soubor Dokopyjánek

Možná jste si i v pondělí říkali, „Ná tož, z kama sa to ten zpěv nese, gdo to gdesi zpíve? “ ale jak už asi víte, Dokopyjánek vítal jaro a vynášal Mařenu z dědiny ven, tak jak sa sluší a patří. Jak to vše probíhalo se můžete podívat ve fotogalerii.

Možná Vás i zajímá, jak to bylo  s tímto zvykem u nás dřív, krátce se o tom zmiňuje např. i  Josef Soukup rodák z Křekova ve své vzpomínkové knížce – Na kraji Valašska:

Dříve se na jaře na vlachovsku prováděly různé vyky, mnohé z nich zanikly, ale některé trvají dosud. Samotné jaro se např. přivítalo tak, že se zima slavnostně pochovávala na Smrtnou neděli. To odrostlejší děti vynášely odpoledne Moranu, či jak se jí tu říkalo Mařenu“ z dědiny ven. Průvod se ubíral od horního konce vesnice a nesl vpředu „Mařenu“ z dědiny ven.  Byla zhotovena z došku. Na hlavu ji uvázali bílý šátek, dozadu připevnili „konopné vrkoče“ a došek oblékli do nějakých hader a opásali červenou zástěrou. Hlava se taky zdobila ještě věncem. I v Křekově na Vlachovsku se „Mařena“ vyhazovala a nesla ji děvčata celou dědinou. Při tom zpívaly píseň.

Smrtná neděla, gdes klúče děla? Dala sem jich ,dala, svatému Juří, aby tráva rústla, tráva zelená, tráva zelená až po kolena, všelijaké kvítí, co po polu svítí, fialka modrá. A ty královno, král tebe hledá, abys k němu vyšla, nebyla tak pyšná, jako ty sama. Ona nevyšla, posla poslala: a ty milý posle, spravuj ně to dobře jako já sama, jako já sama, sama jediná.

Jakmile přišel průvod na konec dědiny, vhodila se loutka do vody a ještě ogaři „Mařenu“  přiházali kamením, aby opravdu už byla zima z vesnice pryč. nemohla se vrátit a aby přišlo jaro se svým kouzlem, dětskými hrami a májovou láskou…

(r)

Comments are closed.